Na severu Itálie je čím dál víc Slováků. Jezdí sem samozřejmě vydělávat. Uplatnění nacházejí hlavně v hotelích a restauracích. Někteří se vracejí domů, jiní tu zakládají rodiny a zůstávají. Čechů je v Itálii méně, vydělají si totiž stejně jako doma.
Horskéchalupy, restaurace a hotely v italských provinciích Jižní Tyrolsko či Trentinojsouplné Slováků, kteří sem přišli za prací. "Už několikrát u nás pracovali lidé ze Slovenska nebo z České republiky, máme snimivelmi dobré zkušenosti, s většinou z nich jsme dodnes v kontaktu," říká Stephan Gander, zeť legendárního italského lyžaře Gustava Thoniho, jehož rodina už po generace provozuje hotel Bella Vista v nedalekém středisku Trafoi.
Slováci vItáliimyjí nádobí, na podzim trhají jablka, pracují jako pokojské, barmani, kuchaři. A někdy dokonce celoukuchyňvedou. "Dnes už vařím vše, i italská jídla, ale musím se přiznat, že osobně nejsem velkým jedlíkem špaget a těstovin," směje se dvaatřicetiletý Jácint Lelkes, který do horské vesnice Sulden přišel před jedenácti lety z Dunajské Stredy a je tu mezi zdejšími slovenskými gastarbeitery nejstarší.
Začínal jako pomocný kuchař, dnes pracuje jako šéfkuchař na horské chatě Madritsch Hütte v nadmořské výšce 2 820 metrů. Proto tu občas na jídelníčku najdete i pravý slovenský guláš. Práci si pochvaluje, i když přiznává, že to není vždy úplně lehké. "Přijel jsem na podzim a zůstanu zde celoulyžařskousezonu. Na květen a červen pojedu domů, pak se sem zase vrátím na léto," říkámuž, který už několik let nebyl doma na Vánoce ani na Silvestra. Není to možné - na horách jede sezona naplno.
Jácint odhaduje, že toto tempo vydrží ještě tři čtyři roky, pak se chce usadit a hlavně vrátit domů: "Všude dobře, doma nejlíp," zdůrazňuje mladý muž, který je stále svobodný. "Je těžké si někoho najít, když žijete takovým stylem života," dodává. Ale doma ho chápou, jeho maminka jezdí za prací do Rakouska.
Jen v okolí Suldenu, zapadlé jihotyrolské vesnice, nad kterou se rozkládá 40 kilometrů sjezdovek, pracuje v hlavní sezoně okolo 70 Slováků. Žijí hlavně prací, a tak se jednou za týden scházejí v místním baru Ilse.
Snad v každém zdejším hotelu vám potvrdí, že zaměstnávají či zaměstnávali Čechy nebo Slováky. "Jmenuji se Alexander," říká trochu zdeformovanoučeštinouAlexander Ortler, syn majitele jednoho ze suldenských hotelů. Tuhle větu ho loni naučila česká servírka.
Jen v provincii Jižní Tyrolsko pracovalo vloni 3 863 Slováků, téměř dvě třetiny z nich mířily do turistiky - hotelů a restaurací,méně než třetina našla uplatnění v zemědělství. Říkají to údaje jihotyrolského statistického úřadu.
Čechů sem loni za prací dorazilo jen 723. Ještě před pár lety však byl poměr vyrovnaný. Čechů pak výrazně ubylo. "Zjistili, že si stejně vydělají i v Česku - třeba v Praze, platy tu nejsou nijak astronomické," říká Hana Michálková-Eberhöferová, původem ze Suché Rudné v Jeseníkách. Do Suldenu přišla před dvanácti lety za prací, zůstala tady, vdala se a dnes s manželem, který vede místní muzeum slavného horolezce Reinholda Messnera, provozuje několik apartmánů.
Podobný příběh vypráví i Slovenka Erika. I ona už je tady spoustu let a jen tak neodejde. Vdala se zde, bydlí v nedaleké vesnici, má čtyřleté dítě. Pracuje v restauraci Bergstation a chodí na počítačové kurzy.
"Všichni pracujeme legálně, nikdo si netroufne nás zaměstnat načerno," dodává čtyřiadvacetiletý Peter z Revúce na Madritsch Hütte. Jsou za to tak vysoké pokuty, že to nikdo nebude riskovat.
Petrovi se v Itálii líbí, s majitelem restaurace má dobré vztahy, přijel i na Slovensko na bratrovu svatbu. V Itálii navíc pracuje celá jeho rodina. Maminka dělá pokojskou, táta ve skladu, bratr byl zaměstnaný v pohostinství, ale už vrátil na Slovensko, aby dostudoval. Stejné plány má i Peter.
Dostat se k místním blíže však není prý tak lehké. "Tohle údolí je uzavřené, často mám pocit, že se na nás místní dívají trochu skrz prsty. Ale já jsem tu už dlouho, zvykli si na mě," uvádí Hana Michálková-Eberhöferová.
Na chatách a v hotelích Jižního Tyrolska mizí i po generace pěstovaná zášť mezi Slováky a Maďary. Například barman v suldenském Ilse baru pochází z Maďarska a právě tady si našel "frajerku" - Slovenku z Trenčína. "Už byl i u nás doma, našim je to jedno, okolí ho přijalo, spřátelili se. Možná ale kdybych byla ze Žiliny nebo ze severu Slovenska, tak by reakce rodiny a okolí mohla být mnohem nepřátelštější," směje se sympatická blondýnka.