Jak na práci v Anglii, na blind do Londýna

Student(c) profimedia.cz/corbis
Hned napoprvé jsem neuspěl u výběrového řízení na práci pečovatele o staré a nemocné lidi, ale byl jsem pevně rozhodnut a připraven na cestu.


Byl jsem vybaven slušnou angličtinou, nějakými 700 librami a předplaceným ubytováním v okrajové části města.

Zajímavé uvítání na sídlišti
Tenkrát to byla moje asi desátá cesta do Spojeného království, takže jsem měl výhodu jisté znalosti prostředí.

Cesta autobusem proběhla hladce a trvala obvyklých 18 hodin. Nastoupil jsem do metra a jel jsem na sever do kanceláře česko-anglické společnosti vyzvednout si klíče od bytu a zaplatit zálohu 200 liber, kterou dostanu, až klíče vrátím.

Ubytování mě čekalo až na samém severu vnějšího Londýna ve čtvrti Edgware, 40 minut jízdy od centra. Vystoupil jsem na konečné metra a pak jsem šel ještě podle plánku dalších asi 20 minut. Konečně jsem se dostal na sídliště s unifikovanými bytovkami a mořem odpadků kolem. Uvítaly mě také narychlo vyhotovené billboardy žádající o pomoc při pátrání po pachatelích brutální vraždy šestnáctiletého chlapce, která se na sídlišti stala minulý týden...

Vnitřek domu odpovídal jeho okolí. Jednoduše zařízený tříložnicový byt potřeboval nutně rekonstrukci už před dávnými lety. Odtok odpadní vody z dřezu přímo do kanálku u domu a dál na trávník mě ovšem trochu šokoval. Zařízení už obývali dva Slováci a jeden Čech.

Starosti s administrativou
Práci jsem nejdříve hledal co nejblíže centru. Za 11 liber jsem si koupil týdenní autobusovou jízdenku a ptal se všude, kde měli nápis „wanted“. Nastoupit bych mohl třeba hned, ale zaměstnavatelé i agentury chtěli National Insurance Number, tedy číslo národního pojištění. Jak ho získat, když jsem ještě nepracoval, mi nedokázali poradit ani moji spolubydlící, kteří toto číslo, bez něhož v celém Spojeném království nelze zařídit nic, už dávno měli. Jim v tom totiž pomohl zaměstnavatel.

Až později jsem se dozvěděl, že o číslo mohou žádat nejen pracující, ale i ti, kdo prokážou, že práci intenzivně hledají. Podrobné informace vám dají v místním job centru. Kde ho najdete, zjistíte na internetové adrese www.jobcentreplus. co.uk.

A je tu další kámen úrazu: Proof of address, tedy prokázání místa bydliště. Potřebujete ho pro job centrum, pracovní agenturu, banku. Papír od agentury už dávno nestačí. Vaše jméno s adresou musí být na účtu za plyn, elektřinu, obecní daň nebo alespoň pojistku na auto. To je během prvních týdnů problém. Po dvou týdnech jsem začínal být zoufalý. Až přišel spásný telefonát z Česka. Pracovní agentura mi nečekaně, po předchozím odmítnutí pro nedostatek zkušeností, nabídla práci pečovatele o staré a nemocné lidi v Cambridge. Byla to nabídka, kterou nešlo odmítnout!