Když se s lidmi bavím o práci, mnohdy si nejdříve vyslechnu všechny stížnosti na to, jací jsou zaměstnavatelé zloduši. Diskriminující inzeráty, zinscenované pohovory, protekce a úplatkářství, e-maily bez odpovědí a plané sliby... Po chvíli poslouchání má člověk pocit, že vlastně ani nelze pracovat dobře a spokojeně.
Nezaznamenal jsem ani jedno výběrové řízení s předem dohodnutým vítězem, s protekcí člena rodiny či kohokoli jiného. Neznám podnikatele, který by viděl přínos ve vypsání „falešného“ výběrového řízení. To neznamená, že se to neděje, třeba ve velkých korporacích, státní správě a vůbec všude, kde není přínos jedince hlavní prioritou. Jen to možná není až tak běžná praxe, jak si myslíme. Když neuspěji, je snadné „hodit“ vinu na personalistu, firmu nebo ostatní účastníky a přesvědčit se, že nehráli fér. Přitom je běžné, že na jedno místo se hlásí třicet a více uchazečů!
Máte to jako s médii - špatné zprávy se dobře prodávají, protože lidský mozek na ně reaguje silněji než na zprávy dobré. Máme kolem sebe mnoho negativního, trávíme mnoho času ve špatné náladě. Kdybychom však „měli na výběr“, zpravidla zvolíme náladu dobrou. Tak přestaňme být masochističtí! Vše půjde snadněji a ještě získáme více času.
Při povídání s lidmi mne překvapuje, jak často „jedou na prázdno“. Všimli jste si únavy poté, co celý den prakticky nic neděláte, na nic nemyslíte? Mozek totiž neumí přirozenou cestou vypnout. Když vynecháme meditace či drogy, náš mozek musí neustále pracovat. Pokud mu nějaké téma nepředhodíme, tak se sám zabaví. Proto, i když vědomě na nic nemyslíme, naše myšlenky běhají různými směry a my se stejně večer cítíme unaveni. To už je lepší mozkovou činnost usměrnit.
Zamyslete se, kolik času strávíte brbláním nad tím, co zrovna změnit nemůžete nebo co vůbec není důležité. Místo toho můžete získat mnoho času k přemýšlení. Takto jsem kdysi začal uvažovat nad svými neúspěchy. Objevil jsem nový svět. Pokaždé, když jedu tramvají, vlakem či se jen procházím, uvažuji nad osobními i pracovními tématy. Pozoruji lidi a snažím se uhádnout, v jaké jsou náladě a na co myslí, což je pro moji práci zásadní. Neztrácím čas a pracuji na sobě neustále.
Zkuste dělat krůčky vedoucí k vašemu úspěchu a nečekejte, že to půjde samo. Začněte ještě dnes! Třeba tím, jak lépe napsat první e-mail budoucímu zaměstnavateli.
Píše pro vás Jaromír Dvořáček
http://www.nastartujte.cz