Čeští občané mají v případě potřeby nárok na nezbytnou zdravotní péči v členských zemích Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island a Lichtenštejnsko) a ve Švýcarsku. Do nezbytné zdravotní péče zahrnuje péči, která je nutná k tomu, aby se pacient nemusel vracet do země pojištění dříve, než zamýšlel. Nejedná se o zdravotní péči, za kterou pacient vycestoval, propláceny nejsou ani náklady na převoz do České republiky.
Zdravotní péče musí být poskytnutá za stejných podmínek jako místním obyvatelům. Občan jiného státu tak musí zaplatit i případnou spoluúčast, která je v dané zemi běžná a která mu následně nebude proplacena. Ve většině zemí EU se za zdravotní péči – návštěvu lékaře, hospitalizaci i léky připlácí.
Aby byla zdravotní péče zaplacena domácí pojišťovnou, měl by pojištěnec využít veřejných zdravotnických zařízení. U soukromých středisek a nemocnic bude muset většinou zaplatit celou péči sám. Nárok na poskytnutí péče se prokazuje Evropským průkazem zdravotního pojištění (modrý průkaz), který dostanete od své zdravotní pojišťovny.
Pokud musel pojištěnec z jakéhokoli důvodu zaplatit ošetření v hotovosti, měl by si uschovat účty, které potom předloží domácí pojišťovně. Ta by měla ošetření proplatit do výše, kterou by běžně uhradila instituce ve státě, kde ošetření proběhlo.
Česká republika uzavřela také mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení s Chorvatskem, Srbskem, Černou Horou, Makedonií a Tureckem. V těchto státech mají čeští občané nárok na nutnou a nedokladnou péči, která je hrazená z českého pojištění.
Přestože v zemích Evropské unie mají čeští občané nárok na ošetření za stejných podmínek jako místní občané, je dobré sjednat si před cestou do zahraničí zdravotní připojištění. V případě zdravotních potíží v zahraničí se pak z připojištění proplácí poplatky spojené s ošetřením nebo hospitalizací, ošetření v privátních zařízeních, převoz do České republiky, nebo repatriace ostatků.
Při výběru pojištění si zjistěte:
* míru spoluúčasti – některá připojištění hradí zdravotní péči pouze v případě, že její cena přesáhne stanovenou finanční částku. Vysoká míra spoluúčasti se ve většině zemí EU nevyplatí, protože nepokrývá velkou část běžných poplatků spojených s návštěvou lékaře nebo krátkou hospitalizací.
* maximální délku pobytu v zahraničí – většina pojištění sjednaných s platebními nebo jinými kartami (např. ISIC), omezuje délku pobytu v zahraničí.
* výše hrazení zubařské péče – zubařská péče nebývá často zahrnuta v základním pojištění a musíte si ji zaplatit celou. Některá zdravotní připojištění neproplácí ošetření u zubaře vůbec, jiná pouze do určité částky.
* další omezení – běžná cestovní připojištění se většinou nevztahují na ošetření úrazů vzniklých při sportu, v důsledku opilosti apod. Pokud tedy jedete například lyžovat, sjednejte si pojištění, které případné úrazy při sportu nevylučuje.
Pokud začnete pracovat v některé ze zemí EU, musíte se odhlásit z českého systému zdravotního pojištění a vrátit Evropský průkaz zdravotního pojištění. Od doby, kdy začnete pracovat v cizí zemi, spadáte pod zdravotní pojištění tohoto státu. V České republice máte poté nárok pouze na nezbytnou zdravotní péči, která bude proplacena zahraniční pojišťovnou.
Osoba výdělečně činná nemůže být zároveň zdravotně pojištěná ve dvou zemích, pokud jí nebyla udělena výjimka. Ta se uděluje například občanům, kteří v ČR podnikají a zároveň jsou zaměstnaní v jiném státě EU.
Další informace
Informace o zdravotní péči v jednotlivých zemích Evropské unie naleznete na:
www.cmu.cz v sekci Zvláštní část.
http://www.cmu.cz/formulare/pruvodce.pdf